Nastavení dovolené v Group-Office se provádí v samotné záložce E-mail -> Administrace -> Účty:
V účtech 2x poklepete na svůj poštovní účet a otevře se Vám okno jménem Emailový účet: Kliknete na Filtry a poté na Standartní vacation pravidlo:
Zobrazí se Vám toto okno:
ad 1) Zaškrtněte aktivovat tento filtr ad 2) Ve výchozím nastavení je již zaškrtnuto: “Pro všechny příchozí zprávy”. Nechte tak. ad 3) Klikněte na vybrané okno 3 a poté se Vám otevře editační okno vaší zprávy “Nastavit akci”:
Odpověd každý x den znamená, že pokud Vám někdo posílá neustále e-maily v době Vaší dovolené, tak se mu odešle informace o Vaší nepřítomnosti při doručení do Vaší schránky při prvním emailu, co máte pravidlo aktivní a poté až každý třetí den, když Vám dotyčný posílá mail korespondenci každý další den Vaší dovolené.
Toto nastavení je z důvodu nespamování odesílatele při každém doručení mailu do Vaší schránky informací, že jste na dovolené …
Poté co si vydefinujete Vaši vlastní zprávu, stiskněte OK pro uložení.
ad 4) Po zavření okna “Nastavit akci” stiskněte na: Uložit změny.
Poté již stačí okno “Emailový účet” zavřít kliknutím na tlačítko dole “OK” či “Zavřít” a je to.
Pravidlo dovolené máte aktivní. Nezapomeňte po návratu z dovolené deaktivovat.
„Kolika lidem jsi dnes řekl, že je máš rád?“ – Robert Fulghum
Toto je poslední fotka mojí zatím jediné dcery, je to poslední fotka co mám:
Je to z 26. července 2013. Čtyři dny po jejích třetích narozeninách. Prošvihl jsem je. Mrzí mě to, jako spousty jiných věcí. Mrzí mě spousty věcí. Mrzí mě, že jsem s dcerou nemohl být, mrzí mě, že mi zákon ani právo v této zemi neumožňuje být s vlastním dítětem, které miluji nade vše a chci se podílet na tom, aby z mého dítěte vyrostl zdravý a hodný člověk, mrzí mě, že mu nemohu předat zkušenosti a lásku kterou v sobě nosím, jako každý jiný člověk, táta, jako svému potomkovi, své krvi. Mrzí mě, že je moje dcera psychicky týrána tím, že nemůže být s oběma rodiči, když je má tak ráda. Mrzí mě, když vidím, že jí to ničí stejně tak hodně jako mě. Mrzí mě, že to na ni zanechá následky a nemůže se proto tomu bránit, tak jako dospělý člověk. Mrzí mě, že to nemohu zastavit, napravit, ospravedlnit. Mrzí mě, že jako otec nemám vůbec žádná práva v této zemi. Nepomohou mi peníze, právníci (i když Ti se snaží), psychologové (Ti se taky snaží) a neposlední řadě mi nepomůže ani soud a už vůbec nepomáhá OSPOD.
OSPOD by měl hlavně pomoci mojí dceři, ale to čistě papírově, OSPOD je zde především pro matky, které ovládají a manipulují s tak malými a citlivými lidmi jako jsou malé děti. OSPOD je státní zaměstnanec, co chce svůj klid, nemusí se nikoho bát, nemusí se zodpovídat za své rozhodnutí, které ovlivňují budoucí život dítěte a hlavně jeho vývoj. OSPOD nemusí být inteligentní, nemusí studovat materiály co je pro duševní vývoj dítěte to nejlepší. Nemusí přemýšlet nad tím, jak je důležitá role otce především při výchově syna, nemusí přemýšlet nad tím, že dítě potřebuje oba vzory, že dítě se potřebuje spoléhat na oba rodiče, že je zrovna tak potřebná mateřská láska matky, tak i ta otcovská, která dítěti ukazuje, že život není jen růžový a že je potřeba být připraven při vstupu do samostatného života. A nejlépe bude dítě připraveno tím, že se mu oba rodiče plně věnují. Není to snad naše poslání ? Není to životě to nejdůležitější ? Vlastní děti. Něco co po Vás zůstane, opravdu zůstane jako nový život, jako nový tvor. Matriarchát tohle řešit nemusí má v tom jasno. Matky slovo je to jejdiné co OSPOD potřebuje a většinou stačí jen NE. NE není to možné. “Nemám přeci žádný důvod nevěřit co říká Vaše žena” “Ale vždyť styk probíhá jednou týdně, takže je zajištěn” “Půl roku jste s dítětem nebyl, nepustíme Vás k němu, protože se s ním chcete stýkat často a to není žádoucí, musí si na Tatínka teprve zvyknout”
Viděl jsem na své dceři, jak jí to poznamenalo. Jak se uzavřela do sebe a nemůže pochopit proč Táta co s ní byl pořád, přijíždí jen 1x týdně na 2 hodiny a pak ho matka vyhazuje a dcera mě brání … Chvilku jí to vydrželo, pak ale dcera pochopila, že já nejsem ten chlebodárce, tak bude lepší to nechat být, tátovi se prostě věřit nedá, není tady a já tu zůstala jen sama s maminkou …
Mojí dceři jsou 3 roky. Prožívá nejdůležitější a nejsložitější část svého života, a já s ní nemohu být. Tak jak jsem ji nemohl vozit v kočárku, tak jak jsem ji nemohl uspávat, tak jak jsem s ní nemohl chodit na procházky, na výlety. Tak jak jsem nemohl zasahovat do jejího psychického vývoje, tak zrovna tak, NEJSEM zbaven a nikdy nebudu odpovědnosti za ni. Já jí dal život já jsem povinen ji vést nejlépe jak umím. Zatím je to obráceně, zatím Lily učí mě, naučila mě toho spousty. Naučila mě věci o deprivaci jedinců, o týrání dětí o tom jakou roli ve výchově přesně zastává muž a žena, o tom, co všechno se může stát, když jeden z nich je z výchovy odstaven/nepřipuštěn. Naučila mě trpělivosti, učí mě, že pokud Vám na něčem opravdu záleží nemůžete to nikdy vzdát. Že je strašně těžké někdy dělat rozhodnutí, která myslíte v danou chvíli dobře, ale v širším horizontu času mohou spíše uškodit. Naučila mě obrovské pokoře, co je a co není v životě důležité. Moje dcera i když není se mnou, mě učí každý den …. Jen mě zatím nenaučila to, jak s ní mohu být, tak jak by potřebovala.
Na mém třetím místě mého života je běhání. Je to jen můj čas pro mě, abych mohl přemýšlet nad tím, proč žiji a co je smyslem mého života, abych nevyhasl, protože jak řekl Kurt Cobain: “Je lepší shořet, než vyhasnout”
Na mém prvním místě v životě je rodina.
Na mém druhém místě v životě je taky rodina.
TO proto, kdybych náhodou někdy si spletl priority, aby lidem co miluji nevznikly problémy a útrapy.
V neposlední ředě mě mrzí osudy otců, kteří si taky jako já mysleli, že se mohou domoci práva pro svoje děti a velmi, ale velmi tvrdě narazili … Bohužel teorie relativity platí i pro nás Tatínky …
„Žádné množství pokusů nikdy nemůže dokázat, že jsem měl pravdu. Jediný pokus však kdykoliv může dokázat, že jsem se mýlil.“
„Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“
„Úsilí o pravdu musí být nadřazeno jakémukoliv jinému úsilí.“
